Rigoletto - kritika

14.10.2011 21:33

RIGOLETTO ZVÍTĚZIL HUDBOU

Premiéra 2. dubna i první repríza 5. dubna přinesly v plzeňském Velkém divadle radostné zjištění, že to hlavní, to jest hudební stránka opery, je v nové inscenaci jednoznačně kladem.

Dirigent Ivan Pařík, který dílo nastudoval a v obou představeních řídil, vedl hudbu k živým, ale nepřehnaným tempům, orchestr je ve zvuku kompaktní a přitom plastický, pěvce nikdy nepřehlušuje. Ovšem není třeba jej tlumit kvůli menší znělosti jejich hlasů – Plzeň má k dispozici pro obě obsazení pěvce vybavené zvučnými a nosnými hlasy.

Vévodu mantovského, muže sice přitažlivého zjevem, ale ve svém sobectví lehkomyslného až krutého, ztvárnili svými znělými tenory znamenitě Richard Samek a Rafael Alvarez. Každý z nich je jiný – Samkův měkký tenor je lahodný a rozeznívá se k až překvapivé plnosti a svítivé barvě ve vrcholných místech, Alvarez je ve zvuku poněkud ostřejší, vybavený prvky italského vedení hlasu, méně využívající účinnosti ztlumených míst. Jakkoliv však je vévoda štědře vybaven slavnými a pro děj důležitými áriemi, hlavní postavou je Rigoletto. Roli ošklivého a vnitřně rozporného šaška výtečně ztvárnili oba představitelé po pěvecké i herecké stránce. Mistrný je výkon Ivana Kusnjera, excelujícího v patosu árií, Vladislav Zápražný jako by stavěl svou roli ve větší komplexnosti. V obou představeních zpíval zločineckou roli Sparafucila zvučným basem David Szendiuch, který získal velké sympatie publika, jak ukázal ohlas při děkovačce.

Velmi dobře byly obsazeny všechny role dvořanů a šlechticů, z nichž nejvýraznější úlohu měli interpreti hraběte Monterona, který pronáší osudovou kletbu nad vévodou i Rigolettem. Ztvárnili jej svým basem účinně Pavel Horáček a Miloš Horák. Pouze mužské hlasy se uplatnily ve sboru, zato velmi kvalitně, v hutné barvě a přesném souzpěvu (sbormistr Zdeněk Vimr).

Interpretkám ženských rolí patří také jen chvála. Obě představitelky Gildy, dcery Rigoletta, Gabrijela Ubavić a Petra Perla, vládnou koloraturními soprány krásné barvy, dovedou však výborně interpretovat i dramatické polohy své role (obě jsou navíc krásné). Svůdnou Maddalenu, neváhající svými půvaby napomáhat zločinu, představily pěvecky a výborně i herecky Jana Tetourová a Ilona Kaplová. Menší ženské role znamenitě ztvárnily Ivana Veberová i Ivana Šaková (hraběnka Ceprano) a Valentina Čavdarová i Eva Brabcová jako ustarané společnice Gildy. (...)

Maďarský režisér Róbert Alföldi vstupuje do mezinárodní soutěže s odvážným pojetím, v němž zlikvidoval do posledního zrnka pel romantiky, který bývá u tohoto díla obvyklý. Zmizely jakékoliv náznaky šestnáctého století. Časová neurčitost, která se projevila i v kostýmech (Anni Füzér) a v oproštěném řešení scény (Karel Glogr), však nebyla v rozporu s Verdiho hudební mluvou, navíc režisér úspěšně dbal o sjednocení pohybu na scéně s hudbou. (...) Plzeňská inscenace rozhodně stojí za zhlédnutí a vytvoření vlastního názoru na oprávnění dnešních tendencí operní režie.

Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED 26. 4. 201